Komplikace, všude kam se podíváš
Jak si tak užívám u maminky v bříšku, tak jsem si nevšiml, že holky hematomky začaly stavět svůj hrad kousek ode mě. Pracovaly intenzivně, ve dne v noci a pomalu a jistě si stavěly svůj hrad a hned vedle druhý. Sem tam se jim kousek zbořil a spadl. Bylo by mi to docela jedno, ale holky byly opravdu neslušné a začaly zasahovat i do mého hradu, a tím, jak byly nešikovné a padalo jim všechno, měl jsem strach, že příště spadne i kousek mého hradu. Všechno jsem to hned mámám pověděl a na silvestra 31.12.2021 jsem byl v Opavě za panem doktorem, který mámě píchl injekci s pracovníky stavebního úřadu, kteří to měli dát vše do pořádku
Chvilku to fungovalo, ale 5.1.2022 se to zase zvrhlo. Tentokrát to byl boj a máma Lucka musela do nemocnice do Bohumína. Poležela si tam do 8.1.2022. 
Byl to boj skoro na život a na smrt, měl jsem co dělat, abych to vůbec ustál. Ale povedlo se, Jsem velký bojovník a zvládl jsem to a holky daly pokoj. Bohužel ale ne na dlouho. 27.1.2022 to začalo zase. Holky hematomky se nechtěly jen tak vzdát a bojovaly za své hrady jako lvice. Už jsem neměl sílu bojovat, byl jsem unavený. Už jsem předával své území holkám, když v tom jsem si uvědomil, že jsem tu byl přece první, že se na mě mámy těší, že bojuju i za ně a pro ně, a že je mám vlastně už rád 
Vymáčkl jsem ze sebe, co jsem mohl a začal se s holkami rvát jako lev, rval jsem se ve dne, v noci,....Byl to těžký a náročný boj a trval až do 1.2.2022, kdy jsem přebral nad vším kontrolu a holky definitivně i s hrady vyhnal. 
Jak já byl rád, snad ještě víc než obě mámy dohromady.
